První krok - diagnóza
Akceptujte fakt, že vaše dítě trpí specifickou poruchou učení. Připusťte si to sami.
Řekněte si hlasitě, že nemáte co skrývat. Diagnóza byla stanovena a vašemu dítěti se může dostat pomoci. V rodině by melo dojít k uklidnění. Nezapomeňte, že náprava je věcí Času.

Druhý krok - domácí atmosféra
Dejte svému dítěti najevo, že máte o něj starost, že vám během dne chybělo. Po příchodu z
práce (ze školy) ho obejměte, vyptávejte se, jaký byl jeho den, a naslouchejte mu. Komentujte uznalými slovy ty Činnosti, které se mu toho dne vydařily.
Nezdary vás nesmějí vyvést z míry. Zachovejte klid. Nikdy nedopusťte výsměch
ostatních sourozenců.
Dopřejte si aspoň jednu „hezkou chvilku" denně. Bez televize, jen tak u stolu, třeba s
šálkem čaje nebo kakaa. Vtáhněte dítě do rodinných diskusí, plánů. Podělte se s ním o vlastní pracovní zážitky.
Vaše dítě potřebuje řád, který bude vycházet z jeho možností, nikoliv z vašich představ.
Zachovejte rodinnou tradici: aspoň jedno jídlo za přítomnosti všech Členů rodiny, nepodceňujte pravidelné ukládání k spánku, hodinu vstávání a Čas jídla. Rád - to je rytmus, který dítěti pomáhaje to "tlukot srdce rodiny, její pravidelný tep, dýchání bez záchvatů".

Třetí krok - klidné pracovní místo
Vaše dítě potřebuje klidné pracovní místo. To znamená bez ostatních členů rodiny, kteří v
danou chvíli nemají žádné povinnosti, hrají si nebo odpočívají. Ale hlavně bez televize a rádia. Při nedostatku místa se neobávejte vrátit k tradici kuchyňského stolu.
Příprava na výuku by měla probíhat každý den v určitou hodinu. Buďte dítěti nablízku, čtěte
si... Dodáváte mu potřebný pocit bezpečí.

Čtvrtý krok - pomoc s domácími úkoly
Dítěti pomáhejte, ale nezapomínejte, že je to jeho úkol. Naučte se pracovat s
magnetofonem. Ve vaší nepřítomnosti si může splnit některé povinnosti na základě nahraných instrukcí.

Pátý krok - nešťastné příkazy
Víte, kolik příkazů jste dítěti dali? Zkuste je někdy jen tak pro sebe evidovat a užasnete. Děti
jsou často zahlceny příkazy ze strany obou rodičů tak, že si nemohou na žádný vzpomenout.
Udělujte příkazy jasné, krátké. Vyhýbejte se rozvláčnosti, najednou udělte nanejvýše dva
příkazy. Pokud je jich více, vypracujte spolu s dítětem seznam úkolů. Obtížná slova dokreslujte, dolepujte obrázkem atd. Splněný úkol škrtněte nebo označte jinak.

Šestý krok - osudné čtení
Čtěte svému dítěti. Ctěte v duetu, střídavě. Otázkami si ověřujte porozumění čtenému.
Respektujte jeho výběr. Navštivte knihkupectví, knihovnu, výstavky knih.
Zkuste si nahrát společné Čtení na magnetofon. Dítě sleduje text očima a poslouchá. Vždy si
prověřujte porozumění čtenému textu. Budujte dítěti knihovničku, ve které by neměl chybět slovník spisovné češtiny a česká mluvnice.

Sedmý krok - psaní
Neobávejte se založit dítěti deník - psaný, kreslený. Ať z něho předčítá. Sešit pocitů a nálad je o něčem jiném. Měl by obsahovat zvláštní situace a popisovat události, které dítě rozesmály, učinily šťastným, ale též zlostným...
Učiňte dítě zodpovědným za seznamy typu „co mám koupit", „co máme zařídit"...
Vypracujte s dítětem „rodinný kalendář návštěv", „kalendář narozenin a svátků členů rodiny,
příbuzných, přátel"... Zkomoleniny a pravopisné chyby opravte taktně.

Osmý krok - jak si doma hrát a pomáhat
Rodina si společně hraje a společně pracuje. Při práci si všímejte předmětů, které
potřebujete jak při práci, tak při hře. Pokud jsou nadepsány, zaměřte pozornost na slova, slabiky, hlásky. Porovnávejte velikosti, prostorové uspořádání, vyhledávejte první a poslední slova z nadpisu atd.

Devátý krok - hry
Poštovní schránka;
a) sdělení, že něco dobrého vykonal
b) žádost o pomoc
c) dotazy
d) vzkazy
* Jídelní lístek: Menu z jídel, která začínají stejným písmenem.
* Co vidím: Předměty a věci, které jste viděli, si poznamenejte. Uspořádejte je podle abecedy. Pokuste se zapamatovat šije.
* Poštovní schránka: Písemné sdělení dítěti, že ho máte rádi, že odvedlo dobrou práci, požádáte o pomoc...Poštovní schránku umístěte do kuchyně,bude k dispozici všem členům
rodiny. Nekritizujte písemný projev.
* Společné nákupy: Požádejte dítě, aby sledovalo rodinný stav zásob, zaznamenávalo suroviny, které se musí dokoupit. Společně nakupujte. Sledujte ceny potravin, diskutujte o
cenách. Pracujte s kalkulačkou.

Desátý krok - když dítě neuposlechne aneb čin je lepší než lamentování
Osvědčuje se práce navíc, která nezabere hodně času. Takové opatření předpokládá, že rodič
ví, jak dlouho je schopno dítě pracovat, aniž bychom tím navodili řadu dalších problémů. Zdlouhavá práce j e takovýchto opatření nepřítelem.
Doporučeno: mytí podlahy, dveří, auta, úklid garáže, šicích potřeb, zametání chodníku... Pokud
je práce správně vykonaná, dítě si zaslouží stručné ocenění.
Z dalších doporučení: Dítě půjde dříve spát (o několik minut). Pozastavíme výhody. Po
krátkou dobu s dítětem nekomunikujeme, své jednání zdůvodníme.
Nedopusťte, abyste na dítě „hráli přesilovku". Nejúčinnější je rozhovor mezi čtyrma očima,
věcný, stručný, bez výhrůžek a vydírání.
Rozhodujte podle kondice dítěte. Zvažte jeho schopnosti. Vybírejte z aktivit, které
dokončí, bude mít o ně aspoň trochu zájem.

Použitá literatura:
Swierkoszová, J.: Škola také pro rodiče aneb jak pracovat s rodiči dyslektiků
In Kuchařská, A.: Specifické poruchy učení a chování. Praha, Portál 1999, s. 137-140.
Doporučená literatura:
Matějček, Z.: Vývojové poruchy čtení. Praha, SPN 1972.

(převzato z www.ppp.hodonin.eu)